Za to, že žijeme tak, jak žijeme, respektive za to, že nejednou vůbec žijeme, vděčíme mimo jiné i tomu, že existují státy. V našem případě stát náš. Protože kdyby tomu tak nebylo, sice bychom se nedočkávali mnoha zklamání a roztrpčení, ale postrádali bychom i to, co je lidem nezbytné a co je bez existence států nemyslitelné.

Kdyby nebyl náš stát, nikdo by nás nechránil před cizími vlivy. A ať už si o naší armádě myslíme cokoliv, je tato přece jenom organizací, jež alespoň do jisté míry odstrašuje potenciální agresory.

Kdyby nebyl stát, necítili bychom se nikde úplně v bezpečí, protože by tu nebyl policejní aparát, jenž se stará, aby bylo ve společnosti lepší klima, abychom nebyli na každém kroku v nějakém ohrožení.

Nebýt státu, mnozí z nás by strádali a možná i pomřeli hlady, protože je to právě tento, jenž zprostředkovává pomoc těm, kdo se ocitli v ekonomicky nezáviděníhodné situaci. A to bez ohledu na to, zda jsou tím míněni nezaměstnaní, důchodci, osoby s postižením, nezaopatřené děti, nemocní…

A to ani zdaleka nejsou všechny funkce, jež stát má a bez nichž by se lidé neobešli.

A aby se mohl tento servis lidem poskytovat, musí ho někdo zaplatit. A kdo jiný by tak činil, než právě výdělečně činní nebo jinak majetní občané tohoto státu, že?

Ovšem ten, kdo se domnívá, že se tento složitý stroj udržuje v chodu jenom našimi daněmi, by se mýlil. Bohužel. Jakkoliv totiž stát vybírá daně pomalu nekřesťanské, jsou mu tyto už po léta málo. Politici utrácejí za chod státu (a kdo ví, čeho všeho ještě) víc, než kolik od lidí vyberou. A pak vzniká deficit, jenž se s oblibou řeší vydáváním státních dluhopisů.

Toto nemusí být ve své podstatě špatné řešení. Ale o tom, zda jsou podobné dluhopisy přínosem, rozhoduje výlučně to, jak jsou takové peníze využity. Pokud se použijí na něco, co se v budoucnu vyplatí, mohou být prospěšné, pokud se ale pouze ‚projí‘, jsou na škodu.

A proto by si je našinci neměli pořizovat jenom s tím, že jde o státem garantované investice. Protože od koho pak dostanou lidé peníze zpět? Od státu. A je otázkou, nakolik je stát důvěryhodný. Protože i stát může zbankrotovat.