Peníze jsou důležité pro všechny lidi, ale bohužel mezi tyto nejsou rozložené ani podle individuálních potřeb jednotlivců, ani aspoň hezky rovnostářsky. A zatímco tak někteří z nás přímo tonou v penězích, jiní třou klidně i bídu s nouzí. A všichni víme, že ti posledně uvedení jsou na tom nejhůř. Protože se bez peněz nesežene to, co se dá bez problémů od někoho někde koupit, a člověku zpravidla bez zaplacení ani nijak jinak neposlouží.
Chce to tedy peníze mít, aby se dalo utrácet. A někteří lidé kvůli penězům udělají skutečně ledacos. Třeba se i nechají zaměstnat a pracují. Jenže to nemusí být zárukou dost vysokého příjmu. Situace se totiž může vyvíjet všelijak, a tak by se měli lidé zajímat o to, kdy a jakou práci vezmou.
Vezměme si třeba jenom otázku mzdy. Kdyby člověk podepsal pracovní smlouvu, aniž by se dozvěděl, kolik bude brát, bylo by tu zaděláno na problémy. Co je psáno, to je dáno, a co tu člověk nemá černé na bílém, to nemusí nakonec vůbec dostat, i kdyby mu to bylo věrohodně slíbeno. Znáte přece to rčení: „Sliby chyby.“
A když člověk dostane smlouvu, ze které se jasně dozví, kolik bude brát, měl by se také zajímat o to, co se po něm za onu mzdu bude žádat. Ne každá práce je pro každého, a když na to přijde, není třeba ani nadprůměrný příjem terno, když by se na něj mělo pracovat nonstop od slunka do slunka, den co den.
A zájemce o práci by měl v podobném případě vědět i to, zda je jemu nabízená mzda netto nebo brutto, tedy zda uvedenou částku dostane celou nebo tato bude jenom hrubou mzdou, ze které se mu před jejím vyplacením strhnou povinné odvody, daně a sociální a zdravotní pojištění a podobně, což i hezkou mzdu notně znevýhodní.
My lidé bychom prostě měli vědět, co máme v práci dělat a co z toho na oplátku budeme mít. Protože zadarmo nehrabe ani kuře. Natož ten, kdo si chce nahrabat.