Když jsem vstupoval na pracovní trh, byla doba významně odlišná od té předcházející stejně jako od toho, v čem žijeme dnes. Bylo to pár let po sametové revoluci a byla to doba převratných změn, na které jsme my obyčejní lidé obvykle jenom dopláceli. Třeba tím, že tu doposud převládaly takřka socialistické platy, ovšem ceny byly čím dál kapitalističtější. Tedy vyšší.

Pokud se na své začátky v práci a životě rozpomenu, leckoho z dnešní mladší generace asi udivím. Bral jsem tehdy něco málo přes čtyři tisíce korun hrubého a měl vyhlídku, že chci-li někdy bydlet, měl bych na koupi nejobyčejnějšího bytu našetřit aspoň čtvrt milionu. A čím udivím? Tím, že i když mé příjmy nerostly ani zdaleka tak rychle jako ceny nemovitostí, nakonec jsem si svůj byt koupil. Prostě jsem pracoval, v rámci možností si i přivydělával, a hlavně hodně tvrdě šetřil. A našetřil jsem si. No vážně, nelžu. Bydlel jsem v podnájmu, dokud jsem nedal peníze dohromady, a pak si koupil vlastní bydlení.

Zatímco dnešní mladí? Jak ti se staví k této otázce? Podle průzkumu poradenské společnosti Deloitte, který u nás dospěl k obdobným výsledkům jako agentura Bloomberg ve Spojených státech, se generace narozená od druhé poloviny devadesátých let od té mojí významně odlišuje. A to co se týká dosahování jejích cílů, třeba právě onoho zmíněného bydlení.

Pětatřicet procent našich lidí náležejících k této generaci je prý znepokojeno náklady na bydlení, stejně jako je tomu prý i v jiných zemích. Kvůli vysokým úrokům u hypoték a rostoucím cenám nemovitostí, jimž neodpovídá růst platů, prostě ona mladá generace rezignuje na šetření si na své vlastní bydlení. A protože se tím naděje na pořízení si vlastního bydlení ještě více vzdalují a stávají se nejistými… raději tito mladí lidé utrácejí přehnané částky za postradatelné až zbytečné luxusní věci. Prostě si dělají radost tím, že utrácejí majlant za něco, co nepotřebují.

A mě jen tak napadá, jak by asi vypadal můj život, kdybych podobně hloupnul. Asi bych měl nějaké příjemné zážitky a pár drahých zbytečností, ale dodnes bych nebydlel. A proto si myslím, že moje generace byla chytřejší. I když jsem jel na první dost lacinou dovolenou až po třicítce.