Už po dlouhou dobu u nás existuje povícero druhů pracovních smluv, vyznačujících se svými specifiky, která by měla nabídnout větší pravděpodobnost toho, že práceschopní lidé najdou to, co jim bude vyhovovat. A tak tu byly a jsou i práce na dohodu. Které byly a jsou obvykle určeny k tomu, aby si lidé mohli příležitostně přivydělat omezené množství peněz, aniž by z toho platili zdravotní a sociální pojištění. A je skutečností, že se tato možnost využívala a využívá docela hojně, byť už její nejvyšší možný limit, činící deset tisíc korun měsíčně, pozbyl vlivem inflace v posledních čtrnácti letech značnou část své hodnoty a tedy i atraktivity.
Ovšem co na tom, že to tu dlouho docela uspokojivě fungovalo? Přišla nová vláda a s ní nové nápady, které dolehly i na dohodáře, i na ty, kdo je zaměstnávají. Na první pohled tu šlo o změny, jež by měly být snad k lepšímu, ale pozitiv to věru přineslo jen málo.
Většina zaměstnavatelů se zbavila mnoha lidí, které doposud zaměstnávali na dohodu o provedení práce a pracovní činnosti, když došlo na legislativní změny jako novelizace zákoníku práce a vládní konsolidační balíček. Zaměstnavatelé totiž musí nově rozvrhovat pracovní dobu takto pracujícím zaměstnancům alespoň tři dny předem, musí jim dávat dovolenou i příplatky za práci o víkendech a svátcích. A to pochopitelně mnoha zaměstnavatelům komplikuje práci a možnost využití těchto dohod. A další dohody budou zřejmě vypovězeny na počátku léta, až dojde od 1. července na povinnost zaměstnavatelů ohlašovat dohodáře ČSSZ. A to bez ohledu na to, zda tito budou muset nově platit zdravotní a sociální pojištění nebo jako doposud ne.
Přes čtvrt milionu zaměstnavatelů se tak musí přizpůsobit změnám. A není divu, že to bylo a bude vyřešeno tím nejjednodušším způsobem. Že se ony dohody vypoví a práci za dohodáře často převezmou jiní zaměstnanci, OSVČ či pracovní agentury. Je a bude s tím spousta papírování, ale vláda vykáže činnost. A to je asi to hlavní.