Každý, kdo má nemovitost, je sice objektem závisti těch, kdo žádnou nemovitost nemají, ale současně se dá říci, že je to i chudák. A to z toho důvodu, že se u nás i vlastnictví nemovitostí zdaňuje. Jak jinak než daní z nemovitosti?
Každý, kdo si pořídil nemovitost, tak platí daň, kterou stát vybírá a komplet předává obcím. To ale jenom do letoška. Od příštího roku už nemá tuto daň získávat jen obec, ve které se daná nemovitost nachází, ale i stát sám. I ten na ní hodlá participovat, jakkoliv si to ani v nejmenším nezaslouží. Protože co dělá tatíček stát pro majitele nemovitostí? Nic.
Tato daň se má od nového roku zvýšit až na dvojnásobek. A stát se o ni pak chce dělit s obcemi. Takže obce na tom budou jako doposud, ale stát si polepší a majitelé nemovitostí to odnesou dalšími výdaji v řádu stovek až tisíců korun.
Dolehne to pochopitelně na všechny. A zatímco to bohatým lidem může být i vcelku jedno, ti chudší na tom budou biti. Protože výjimky neexistují a i ten, kdo je na tom nevalně, přece musí někde žít a nemůže se své nemovitosti jenom tak vzdát a odstěhovat se na ulici. Každý zaplatí státu navíc tzv. státní koeficient 1.
Že vám to připadne jako zlodějna? Ani se vám nedivím. Ale v tuto chvíli byste neměli být naštvaní víc, než je ve vašem případě zdrávo. Protože to ještě pořád není všechno. Od roku 2025 by se totiž tato daň měla navíc automaticky zvyšovat o inflaci. Za což se ale nemá snést hněv lidu na stát, ale na obce. Protože rozhodnou-li se obce do své části daně z nemovitosti inflaci nepromítnout, mohou snížit místní koeficient a tím lidem ulevit. Ovšem za cenu toho, že samy vyberou pro své potřeby méně.
Ale prý je třeba tuto daň zvyšovat. A to nejen proto, že chce stát větší příjmy, ale i proto, že je tato u nás doposud nízká. Ze všech zemí OECD prý totiž platí stejně nízkou daň z nemovitosti, tedy 0,2 % HDP, jen Estonci. Všude jinde je dráž. A proč tuto skutečnost nepoužít jako argument, když jde státu o peníze?