Jak praví nezpochybnitelná statistika, došlo v poslední době ve srovnání s dřívějšími dobami namísto nárůstu příjmů našich lidí nebo alespoň stagnace k jejich poklesu. Tedy samozřejmě ne k poklesu lidí, ale jejich příjmů. Poté, co byla podle Českého statistického úřadu zahrnuta i inflace, se ukázalo, že si čtyřiadevadesát procent našich zaměstnanců v prvním čtvrtletí letošního roku pohoršilo, co se reálné hodnoty jejich mzdy týká. Tedy že si čtyřiadevadesát ze sta našich pracujících nekoupilo za stávající mzdu to, co dříve. A jenom asi třem procentům zaměstnanců přálo štěstí natolik, že si tito, co se reálné hodnoty jejich mzdy týká, dokonce polepšili.
Těch více než sto tisíc šťastlivců, jimž rostly příjmy více než panující inflace, bylo k nalezení v oborech peněžnictví, pojišťovnictví a obchod s nemovitostmi, a ti, kdo jim měli nejvíce důvodů závidět, pracovali především ve veřejné správě, zdravotnictví, sociální péči a vzdělávání. A nula od nuly pošla v oblasti ubytování, stravování a pohostinství.
Zatímco nám tedy průměrná mzda rostla, ta reálná leckdy i citelně poklesla. A byť bral každý z nás zaměstnanců v průměru o 2533 korun víc, skutečně jsme si za ty peníze mohli nakoupit o 3,6 procenta méně.
A nejsou to jenom jediné změny v příjmech, které jsme u nás v posledních letech zaznamenali a které byly nepřehlédnutelné. Díky přidávání na platech v citelně feminizovaných oborech se za dva pandemické roky do jisté míry vyrovnaly příjmy mužů a žen. Což ale neznamená, že by si zaměstnanci v ‚ženských‘ profesích zase až tak moc zkvalitnili život. Spíše by se dalo říci, že si polepšily dost podhodnocené zdravotní sestry ke specializací a učitelé skoro přestali být žebráky mezi jinými vysokoškolských profesemi.
Takže by se chtělo lapidárně říci, že si za poslední asi dva roky polepšily především zdravotní sestry vyučující ve školách a současně tam prodávající finanční produkty, pojistky a nemovitosti. A je jen smůla, že někoho takového v našich řadách nenajdeme.