Už za minulého režimu jsme byli zvyklí na to, že tu máme bezplatnou zdravotní péči. I když je pochopitelně pravda, že jsme věděli, že tato až tak bezplatná není. Že nám ji stát platil z našich daní, a i my sami jsme museli vynaložit aspoň jednu korunu na recept.
A dodnes se dá do určité míry mluvit o tom, že nám někdo zdravotní péči platí. I když je stejně jako tehdy logické, že si ji platíme sami prostřednictvím odvodů na zdravotním pojištění a že si ještě k tomu za leccos musíme sami připlatit, a to už ani zdaleka ne tu tehdejší mizernou korunu.
Ale jsme pojištěni, a tak se nemusíme bát aspoň toho, že by nás potřebná zdravotní péče zruinovala nebo že by pro nesolventní lidi byla nedostupná. Tedy aspoň doposud.
Jenže je do určité míry otázkou, jak dlouho to tak ještě bude. Jak totiž na konci uplynulého roku zaznělo, spotřebuje Všeobecná zdravotní pojišťovna zřejmě veškerou svoji rezervu na účtu, ze kterého se hradí péče. A tak bude muset sáhnout v roce 2023 i do rezerv ostatních fondů, tedy začne se vnitřně zadlužovat. Což se sice nemusí ani v roce 2023 výrazněji navenek projevit, ale je jasné, že to nebude ani trochu ideální situace.
VZP uzavřela rok 2022 s deficitem 5,9 miliardy korun, když utratila ze základního fondu 261,4 miliardy korun. A na vině prý není ona sama, nýbrž předchozí česká vláda. Pojišťovny se prostě v červnu dohodly s většinou poskytovatelů zdravotní péče na úhradách, jež měly během roku vzrůst o čtyři procenta, ovšem vláda pak na podzim rozhodla o zvýšení platů ve veřejném sektoru nad očekávanou hranici a u zdravotníků to nezaplatila z rozpočtu, nýbrž to nechala financovat zdravotními pojišťovnami.
A tak pojišťovny musely zaplatit vládní populistické zvýšení mezd zdravotníků z peněz, jež byly vyhrazeny na naplánovanou zdravotní péči.
Peníze na běžném účtu tedy VZP co nevidět dojdou. A pak se sáhne na fond prevence, provozní či rezervní fond. A byť měla před nástupem pandemie docela vysoké přebytky a byla na ni připravena, tohle už nezvládla. A až dojdou i ostatní rezervy…