S každoroční pravidelností předkládají ministerstvo financí a Česká národní banka vládě materiál týkající se toho, jak jsou u nás plněna takzvaná maastrichtská kritéria. Tedy nakolik zvládáme plnit podmínky, za kterých by u nás bylo možné zavést společnou evropskou měnu, tedy euro. K čemuž se naše země zavázala už docela dávno, ale bez udání data, kdy by k tomuto kroku mělo dojít.
Prostě jsme se zavázali, že se jednoho dne rozloučíme se svými korunami a přejdeme na eura, jenže od té doby se v této otázce nezaznamenal žádný zásadní posun. Jednou jsme výše zmíněná kritéria neplnili, a tudíž jsme neměli nárok provést takovou změnu, a jindy se to zase mocní raději nepokoušeli prosadit v obavách, co by tomu řekl lid. Protože co k tomu lid říkal a říká? Vlastně ledacos.
Když jsme neplnili nezbytná kritéria, nepřicházelo euro v úvahu. A když se pak platily penězi států eurozóny řecké, a nejen řecké, dluhy, bylo pochopitelné, že naši lidé nestáli o podílení se na tomto. A tak jsou naši zahraniční obchodníci sice spíše pro, a i cestovatelům by nejednou přišla významná a společná měna vhod, ale je tu i mnoho odpůrců. A kdo ví, jaký osud by si přichystali vládnoucí politici a jejich strany, kdyby na euro kývli a přijali ho v dobách, kdy je to možné.
A tak naše vláda i letos projednala materiál o zavedení eura. A ministerstvem financí a Českou národní bankou bylo opět doporučeno, aby se zatím ani nestanovil termín, kdy euro přijmeme, případně kdy aspoň vstoupíme do mechanismu směnných kurzů ERM II, který tomu předchází. A Národní ekonomická rada vlády má jen do konce října předložit vládě vyhodnocení výhodnosti přijetí eura. Na čemž vlastně není nic divného. Naše země loni stejně nesplnila kritérium cenové stability a stability veřejných financí, takže bychom na euro stejně nedosáhli. Byli bychom totiž ohroženi asymetrickými ekonomickými šoky. A různých šoků jsme tu už i tak zažili dost a dost.