Když jsme se u nás zbavili československých korun a nahradili jsme je nejprve kolkovanými bankovkami a později vlastní měnou českou, nikdo tu moc neprotestoval. Aspoň tedy proti té změně finančních prostředků. Byla to měna naše, která musela vzniknout, abychom se nemuseli handrkovat o finanční záležitosti s odešlými Slováky, a navíc jsme si mohli i trochu pochvalovat, protože už krátce po rozdělení měny došlo na Slovensku k devalvaci, tedy poklesu kurzu jejich měny vůči jiným měnám.
S našimi korunami jsme se tedy sžili. Někdy nám sice něco vadilo při výměně jedněch bankovek za jiné, třeba to, že se nám ty nové nelíbily jako příliš mdlé a barevně nevýrazné, nebo že si už nějakou dobu musíme dávat pozor i na to, aby nám někdo nepodstrčil bankovky ze staré série, které už přestaly sloužit jako platidlo a je nutné si je vyměnit někde v bance, ale vcelku si nestěžujeme. Protože s takovými penězi souvisejí sice i rostoucí ceny, ale za to už peníze aspoň v našich očích nemohou. Za to můžou naši velcí národohospodáři a situace na trhu.
Takže nám koruny obvykle vyhovují. Jsme na ně zvyklí a většině našinců nijak nekomplikují život. Jedině snad když se jede na dovolenou a je si tedy třeba tyto peníze vyměnit za zahraniční měnu.
Ale přesto se už dlouhou dobu čas od času vynořují i otázky zavedení společné evropské měny, tedy eura, i u nás. Naše země se k tomu kdysi zavázala, ovšem termín nebyl dán, a tak se o této změně vlastně většinou jenom mluví jako o něčem, co má nastat, ale je otázkou, kdy a jak. Protože jednak často neplníme podmínky, jež jsou pro přistoupení ke společné měně nezbytné, a jednak je tu i nemalá averze. Někdy se bojíme, že kvůli euru ztratíme ekonomickou nezávislost, někdy se bojíme, že bychom museli platit cizí dluhy…
A tak Česká národní banka zatím nedoporučuje určit termín přijetí eura a ministerstvo financí je podobného názoru. A nezdá se, že by to tu někomu extra vadilo.