Jestli mají země eurozóny něco společné, je to ECB, tedy Evropská centrální banka. Mají tuto svou společnou banku, která má za úkol udržovat stabilitu cen v zemích používajících společnou měnu euro, a která také řídí měnovou politiku Evropské unie. Někdo to přece dělat musí, a tak to dělá právě tato instituce.
A jak se situace této banky a některých jejích odnoží vyvíjí? Věřte mi, že to rozhodně není žádná sláva. Spíš je to leckdy až k pláči.
Vezměme si třeba německou centrální banku. Mluvit o tom, že by zažívala v loňském roce dobré časy, v žádném případě nelze. Prodělala totiž 21,6 miliardy eur a tím přišla o skoro všechny rezervy, které do té doby měla. A její prezident Joachim Nagel očekává, že to bude i v letošním roce mimořádně složité a tato banka se nezbaví nepříjemné finanční zátěže ještě několik let. Už loni se musely k uhrazení její ztráty použít i 2,4 miliardy eur z rezerv a zbývající rezerva ve výši 0,7 miliardy eur půjde na uhrazení ztrát letošních. A zisk se tedy rozhodně konat nebude, státní pokladně tato banka v žádném případě nepřispěje.
Holandští kolegové jsou pak na tom podobně. I tam zaznamenali mnohamiliardové ztráty, v tomto případě 3,5 miliardy eur, a i tady se očekávají problémy i nadále. Ale tady věří aspoň tomu, že až své rezervy obnoví, budou vyplácet i nějaké ty dividendy nizozemskému státu.
Ale není to jenom Německo a Holandsko, kde jsou tyto problémy. ECB a některé další její největší národní odnože mají také značné ztráty, spotřebovávají své rezervy a vlastní kapitál. Protože musí vyplácet komerčním bankám miliardové úroky. Celá ECB měla loni ztrátu 1,3 miliardy eur a uvolnila 6,6 miliardy eur z rezerv, což byla její první ztráta za poslední dvě desetiletí.
A my se tak můžeme aspoň na chvíli dmout pýchou. Protože naše Česká národní banka loni dosáhla předběžně zisku 55,2 miliardy korun. I když kdo ví, zda je to v naší situaci zrovna důvod k pýše.