I když to tak spousta lidí nevnímá, a i když si to mnozí z nás vysloveně nepřejí, nedá se nic dělat a musíme začít šetřit a zachraňovat nebohý státní rozpočet. Dnešní vláda převzala notně nezáviděníhodné dědictví a už nyní plánuje, jak svůj národ v jeho vlastním zájmu oškube. A co že naši politici momentálně chystají k ozdravění veřejných financí? Je toho docela dost. A protože se to vesměs spustí od začátku příštího roku, máme se od ledna skutečně na co těšit. Pochopitelně v přeneseném smyslu slova.

Takzvaný ozdravný balíček naší vlády se dotkne každého z nás. Něco se v něm najde pro důchodce, podnikatele i ostatní lidi, a nikomu z těchto nebude co závidět. Má se totiž realizovat rovnou pětapadesát různých opatření, která by měla přinést v příštím roce pro státní rozpočet úsporu 94 a v dalším roce 53 miliard korun. A to po dvaceti miliardách korun, které by měly být pomocí škrtů ušetřeny ještě letos.

V příštím roce by se mělo ušetřit díky propouštění zaměstnanců státní správy, rušení neobsazených míst v této a úsporám v dotacích a investicích. Což by mělo přinést úspory, které zaručí aspoň to, že deficit rozpočtu nepřekročí 235 miliard korun. Hodně ubohý plán, ale aspoň že tak. Měly by ubýt tři tisícovky státních zaměstnanců, čímž by se mělo ušetřit přes 16 miliard korun na platech. A jak už tomu tak u nás bývá, mělo by to odskákat hlavně Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Krajské a obecní úřady by si měly pohoršit o pět procent, valorizace státních příspěvků pro zdravotní pojišťovny by se měla odsunout, o desetinu prostředků mají přijít výzkum, vývoj a inovace, tedy univerzity a vědecké instituce.

Porostou také daně, třeba z tabáku a tabákových výrobků či lihu, růst příjmů z daní by měla zajistit i změna sazeb DPH či daně z nemovitosti, více by se měl zdanit hazard. Další příjmy do státní kasy by mělo zajistit zrušení některých daňových výjimek a zdražení dálničních známek, poklesnout by měla státní podpora stavebního spoření…

Prostě nás čekají neradostné časy. Za které si ale můžeme hlavně sami. Stát z nás totiž vyždíme hlavně to, co jsme v minulých letech projedli, aniž bychom na to měli. A tak klidně nadávejme, ale hlavně sobě.