Lidé pracují proto, aby si zajistili obživu. Prací se vydělávají peníze na všechno, co je třeba si zaplatit, jak je každému z nás dobře známo. A abychom nebyli my lidé nuceni žít v neúnosných poměrech, bylo našimi mocnými ustanoveno i to, za kolik může člověk minimálně pracovat. Bylo rozhodnuto, že je tou nejmenší odměnou za běžnou práci minimální mzda, která v současnosti činí 17.300 korun měsíčně.
Že vám toto minimum připadá skutečně malé? Ano, je tomu tak. Ale mělo by jít o peníze, za které zkrátka někteří z nás pracovat mají. Některým z nás by to mělo k zajištění obživy údajně stačit.
Přiznejme si ale, že ve skutečnosti sotva někdo ze zaměstnavatelů najde někoho, kdo by pro něj za toto minimum pracoval. Na to sotva někdo z lidí přistoupí. Zejména v dobách jako je ta naše, kdy je nezaměstnanost docela nízká a není tak problém sehnat něco lépe honorované.
Ale přesto se taková zaměstnání nabízejí. Přesto se shánějí lidé, kterým se nabízí právě minimální mzda. A jsou lidé, kteří takovou práci berou. A proč je tomu tak? Obvykle prý proto, že jde o lidi, kteří dostávají oficiálně jen toto minimum a zbytek je jim vyplácen bokem, bez povinných odvodů. Lidé dostanou část mzdy takto a částečně jsou zaměstnáni načerno, takže se jim ve skutečnosti daří vydělat si dost. Pro zaměstnavatele je to výhodné, protože ušetří skoro třicet procent na odvodech, a i zaměstnanci jsou spokojení. Do doby, než přijde doba odchodu na zasloužený odpočinek, kdy se lidem z takové minimální mzdy vypočítá i zoufale nízký důchod. Což je ale v daném okamžiku zjevně nepálí.
A tak pracují za onu minimální mzdu dejme tomu dělníci, skladníci, řidiči, číšníci, uklízečky, tatéři, tanečníci, trenéři, maséři a podobní lidé. Někdy skutečně berou tak málo, protože jim jejich zaměstnavatelé nemohou víc nabídnout, pak se ale od odvedené práce nečekají žádné zázraky, a někdy se tak prostě šidí stát. Protože nikdo normálně schopný za tohle dělat nebude.