Když i k nám začali utíkat Ukrajinci, bylo potřeba se o ně aspoň nějak postarat. Protože by to tito lidé často sami sotva dokázali – v cizí zemi, bez jakéhokoliv zázemí a někdy i majetku, nanejvýš tak s hřivnami, které se u nás nedaly běžně směnit ani utrácet, mnohdy bez živitelů rodin, zato s dětmi. Naše země jim tak začala poskytovat humanitární dávku, a to pět tisíc korun pro zajištění si všeho potřebného pro nový začátek u nás, vyplácenou v případě potřeby i v dalších měsících.

Pak se dotyčným tato pomoc snížila, a to na životní minimum, které dělá u dospělých lidí 4.860 a u dětí 3.490 korun. Což se netýkalo více peněz pobírajících seniorů, postižených lidí a mladších školáků, ani naopak lidí v nouzovém ubytování se zajištěnou stravou a s hygienickými potřebami, kteří na tento příspěvek nárok ztratili.

Naše úřady práce tak vyplatily jenom za letošní květen 71.700 zmíněných humanitárních dávek a domácnostem bylo posláno 17.700 příspěvků na ubytování uprchlíků. Od blížícího se července se má ale ona humanitární dávka poskytovat prvních pět měsíců úměrně životnímu minimu a má obsahovat i státem určené náklady na bydlení. Na čemž je leckým kritizováno hlavně to, že takto vyměřené peníze nemusí stačit na to, aby se za ně dalo normálně bydlet a žít. Což by mohl být problém, protože u nás momentálně žije přes tři sta tisíc lidí s vízem k ochraně.

Ovšem tito lidé zůstanou i v příštím roce každopádně mimo náš systém sociálních dávek, a to ať už Evropská unie rozhodne o jejich dalším osudu v příštím roce jakkoliv. Ukrajinci tak u nás nebudou moci žádat na rozdíl od našinců o dávky státní sociální podpory či hmotné nouze a bude se pokračovat v takovém systému jejich podpory, jaký tu máme dnes. I když se uvažovalo o tom, že by to zjednodušilo poskytování dávek a jejich digitalizaci, budou tu Ukrajinci dostávat i nadále příspěvky na ubytování a humanitární dávky jako doposud. Protože to bude lepší pro náš státní rozpočet, který jak známo nemá na rozhazování. A to už hodně dlouho.