Zatímco lidé dávají ve volbách důvěru svým politikům, zvolení politici vesměs svým lidem nedůvěřují. Snad podle hesla ‚podle sebe soudím tebe‘, protože jsme se mohli mnohokrát přesvědčit o tom, co jsou naši mocní zač ve chvíli, kdy stanou na zneužitelném postu. Ale to ponechejme nyní stranou.

Zkrátka se lidem nevěří třeba v otázkách placení daní. A aby se zamezilo daňovým únikům, spustilo roku 2017 naše ministerstvo financí loterii zvanou Účtenkovka. Tato měla původně existovat jeden jediný rok, následně se však protáhla a skončila teprve ve chvíli, kdy nás začal ohrožovat koronavirus, a to proto, že na ní zkrátka bylo potřeba ušetřit. Čímž vešlo definitivně ve známost, že tato stát vycházela na pětašedesát milionů korun ročně.

Této loterie se mohl zúčastnit každý, kdo dostal od prodejce při nákupu účtenku registrovanou v systému elektronické evidence tržeb. Což mělo přimět zákazníky k tomu, aby si brali účtenky, a ty měly být vydávány tak, aby automaticky žalovaly státu o prováděných transakcích a tím se zamezilo zatajování a nezdaňování příjmů.

Hrát o ceny tu mohl každý ze zákazníků, který dosáhl plnoletosti, cizince nevyjímaje. Stačilo zadat do systému kód FIK či BKP uvedený na účtence, datum, čas, částku, režim tržby a jeden čas i obchodníkovo DIČ, plus zákazníkův e-mail a český telefon, přičemž mohl každý z hráčů použít jen jednu účtenku od téhož obchodníka denně.

Lidé zadávající zmíněné údaje tak v podstatě donášeli na obchodníky, kteří se dokonce museli sami zaopatřit registračními pokladnami napojenými na internet, aby na sebe mohli politické reprezentaci donášet i osobně. A to pro naději na výhru, jež byla navzdory zdánlivě velkému množství takových výher docela malá.

Malá, ale drahá. Protože jak bylo nakonec spočítáno, vyšla Účtenkovka stát, tedy nás všechny, bez výdajů na její propagování, na víc než 223 milionů korun.