Jak vědí všichni, kdo se o tuto tématiku zajímají, přišli naši první senioři k prvním starobním důchodům vesměs takříkajíc jako slepý k houslím. Prostě jim byly důchody režimem poskytnuty, i když tito předtím neplatili žádné důchodové pojištění, protože toto předtím vlastně neexistovalo. A naopak to vypadá, že poslední generace bude v pozici přesně opačné, to znamená, že bude svým placeným důchodovým pojištěním živit své předchůdce a na ni samotnou už pak žádné peníze nezbydou. A aby k takovému kroku pokud možno nedošlo, zvolili nám politici postupnou cestu opuštění takových jistot, spočívající v tom, že našinci musí odcházet do důchodu financovaného důchodovým systémem a značnou měrou i státním rozpočtem stále později a musí mít odpracováno stále více.

Ten, kdo za současné situace odchází do důchodu, pak musí počítat s tím, že se tento skládá ze dvou částí. Z takzvané solidární pevné části, na kterou mají nárok všichni a jež letos činí 3550 korun, a ze zásluhové výměry, v níž se odráží počet odpracovaných let a výše odvodů z příjmů.

Dnes si tedy užívá nebo spíše ‚užívá‘ důchodu celkem 2,39 milionu starobních důchodců. A jejich počet vzhledem ke stárnutí populace roste, což se podepisuje i na tom, že se neustále odsouvá hranice pro odchod do takového důchodu a její horní limit by měl přijít v polovině třicátých let tohoto století, kdy by měli všichni našinci odcházet na odpočinek v pětašedesáti letech.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OECD sice naší zemi doporučuje, aby sehrával v důchodech větší roli věk a menší počet odpracovaných let, tedy aby se muselo na penzi odpracovat minimálně pětadvacet let a tato se poskytovala až od šestašedesáti let věku, ale odborníci jí oponují v tom, že důchodový věk není záhodno oddalovat, a to z toho prostého důvodu, že mnozí lidé stejně tak dlouho pracovat nevydrží. A desetina lidí vykonávajících nejnáročnější profese by měla mít naopak nižší hranici pro odchod do penze, než jaká je nastavena dnes.

Už dnes totiž roste počet těch, kdo odcházejí do předčasného důchodu, a to navzdory tomu, že si tím navždy finančně pohorší.

A kdo ví, jak dlouho ještě potrvá, než se z mizérie zvané starobní penze stane pro lidi pro změnu nedosažitelné terno.