Směnka je takzvaným abstraktním cenným papírem, který nepotřebuje ke svému vzniku žádný právní důvod. V tomto cenném papíru jsou zachycena veškerá z něj plynoucí práva, což ho činí dokonalým.

Aby byla taková směnka platná, musí splňovat veškeré zákonné náležitosti. Musí tu tedy být v první řadě v textu označeno, že jde právě o směnku, musí tu být bezpodmínečný příkaz nebo slib zaplatit určitou peněžitou částku, musí tu být uvedeno jméno dlužníka a ručitelů, termín splatnosti (při předložení, určitou dobu po předložení, určitý čas po vystavení, určitý den) a místo, kde má být placeno a komu, datum a místo vystavení takové směnky a podpis výstavce.

Směnky lze rozdělit na vlastní či cizí a jejich funkcemi jsou platební či zajišťovací účel. S pomocí směnky lze tedy:

  • získat eskontní nebo obchodní úvěr,
  • použít ji jako platební prostředek,
  • ručit touto,
  • použít ji jako prostředek k získání hotovosti před dobou její splatnosti.

Směnku lze tedy použít v případě, že jí bylo zaručeno zaplacení jisté částky, jež nebyla v dohodnutém termínu uhrazena, případně ji lze kdykoliv komukoliv prodat s cílem získat hotovost dříve, než uplyne její platnost.

Pro směnku neexistuje žádný formulář či povinnost úředního ověření podpisů, tato platí v jakékoliv podobě.

Přednostmi směnky je nespornost závazku, jenž je na ní uveden, tato tedy stačí i sama o sobě k prokázání práva na zaplacení jejímu majiteli a pokud se dlužník zdráhá platit, musí sám odůvodněnost tohoto prokázat. A nevýhodami je naopak to, že stačí absence i jedné jediné z výše zmíněných zákonných náležitostí a směnka je neplatná, respektive fakt, že po rozhodnutí soudu a vydání směnečného platebního rozkazu a jeho nabytí právní moci už tato musí být dlužníkem uhrazena i v případě, že byla zfalšována.

U směnky se všeobecně nepočítá s placením úroků, ovšem tuto záležitost lze řešit doložkou u směnky, kde je stanovena splatnost při nebo určitý čas po předložení. V ostatních případech lze úrok připočíst přímo k uvedené sumě.