Na našem trhu dochází poslední dobou ke zdražování snad všeho, na co se jenom podíváme. A ani tento nárůst cen není ještě tím nejhorším, protože nás tento nejen připravuje o reálnou hodnotu našich úspor, ale ani nám ho vesměs nikdo nedorovnává. Tatíček stát už nám nezvyšuje ani mzdy ve státním sektoru, ani penze, a příplatky, které se prý mají zvyšovat, se týkají bez výjimky jenom té nejchudší, nejzbídačenější části naší společnosti. A ani tady to prý nebude žádné terno.

A tak je nám smutno při pohledu na ceny a často i na naše výplatní pásky. A stále častěji hledáme řešení v příspěvcích na bydlení, (někdy i opakované) jednorázové pomoci v nouzi a dalších sociálních dávkách. Aspoň tedy do doby, dokud na ně stát ještě má a vyplácí nám je.

Stávající situace se nám tedy po finanční stránce nelíbí. Na to tu přece nejsme zvyklí, tak to tu nechodilo. Aspoň tedy v posledních letech. Dlouhodobě jsme si polepšovali, nejednou jsme se dočkávali valorizací, navýšení, příplatků, doplatků a kdo ví, jak se to všechno jmenovalo. Stát se o nás staral, a i soukromníci se museli plácnout přes kapsu, aby pro ně byl někdo ochoten pracovat. A teď tohle!

Zatracená nová vláda! Nejen že nám nedává tolik co její předchůdci na ministerských postech, ale ještě chystá škrty, kde se jenom dá. A nám obyčejným lidem klesá životní úroveň, a to najednou dramaticky. Jak to můžeme v této době slyšet snad na každičkém kroku.

A jak to jenom máme my chudáci zvládnout, že? Odpovězte mi!

Že nevíte? Ale já to vím.

Co kdybyste mi na takové láteření odpověděli, že si mám jít najít nějakou jinou nebo další práci, třeba aspoň brigádu nebo jiný vedlejšák? Nebo že mám přestat utrácet za nesmysly, jako jsou alkohol, cigarety a podobně?

Netvrdím, že je to všespasitelné, ale mnohým z našich remcalů by to určitě jejich životní úroveň zachránilo. Jenže to by museli sáhnout na práci…