Jak je dnes už snad každému známo, existuje celá řada způsobů, jak investovat své momentálně nadbytečné finanční prostředky. Už dávno se to u nás neomezuje jenom na banální vkladní knížky.

Ovšem jak také vesměs víme, nejsou investiční produkty jeden jako druhý. Jsou tu varianty, u nichž má člověk jistotu, že dostane své peníze kdykoliv zpět, stejně jako ty, u nichž hrozí i to, že investor své peníze třeba už nikdy v životě neuvidí. Přičemž je otázkou, které z nich jsou lepší, protože ty první nic nevynášejí a peníze investované do nich ztrácejí vlivem inflace svoji hodnotu, zatímco ty druhé jsou úročené lépe a třeba i skvěle, ovšem bohužel i s oním výše zmíněným rizikem.

A co z toho si lidé mají vybrat? Riskovat, že člověk možná přijde o své úspory rychle, nebo preferovat spíše to, že o jejich hodnotu přijde určitě, ale pomaleji?

Ani jedno z toho pochopitelně není optimální, ani jedno z toho se nelíbí. A proto lidé nejednou berou zavděk ‚zlatou střední cestou‘. Tedy sázejí na nabízené státní dluhopisy. Protože u těch se nějaké ty úroky poskytují, byť to není vůbec žádné terno a inflace se těmito také neporazí, a je tu státem garantováno, že investor dostane své peníze zpátky. A stát jako ručitel tu obvykle působí dostatečně seriózním dojmem.

Ale je skutečně rozumné investovat do těchto zdánlivě nejvýhodnějších produktů, jaké se jenom nabízejí? Ano i ne. To jak se to vezme.

Všechno tu totiž sice navenek působí dobrým dojmem, ale když se nad tím zamyslíme…

Co se tu vlastně ve skutečnosti děje? Člověk půjčuje peníze státu, tedy vládě. A jak se tyto peníze využijí? To už nikdo nedokáže sledovat, to je mimo zorný úhel prostých lidí. Což by zase až tak moc vadit nemuselo, jenže…

Jenže to znamená, že se za vrácení peněz zaručuje vlastně více než neprůhledná instituce, úzká skupinka vlivných politiků. Jež třeba na rozdíl od bank není zodpovědná za to, zda budou peníze využity efektivně a zda se na nich neprodělá. A i když pak lidé dostanou své peníze zpět, kdo jim je vrátí? No kdo asi? Vrátí si je oni sami, z daní, které musí státu odvádět. A čím víc si takto vrátí, tím méně peněz státu v budoucnu zbude a tím víc dluhopisů bude třeba vydat. Jak podobné ‚letadlu‘!

Takže co? Ještě vám připadají státní dluhopisy dokonalé?