I ještě docela nedávno bylo nepředstavitelné, že bychom chodili na nákup bez koruny v kapse. Tedy že bychom si s sebou nevzali žádné peníze, a přesto mohli počítat s tím, že přijdeme se vším, co jsme si tam chtěli pořídit. Peníze jsme prostě mít museli, abychom mohli za nákup zaplatit, protože zadarmo tehdy ani kuře nehrabalo.
A byť ani dnes ono pověstné kuře zadarmo nehrabe a obchodník nikomu nic jen tak nedaruje, už můžeme vyrážet za nákupy i tehdy, když skutečně nemáme vůbec žádnou hotovost. Všichni už totiž docela dlouho víme, že se dá platit třeba i nějakou tou platební kartou, kreditní nebo debetní.
Ale že se dá jít a klasicky nakoupit (nikoliv na pozdější splátky) i bez peněz či karty? To už zase až tak široce známo není. Protože to zase až tak dlouho skutečností není. Ale vlastně je i to možné. Protože existují i další platební nástroje.
Kdyby mi o tom někde v mládí i ještě nedávno vyprávěl, nevěřil bych mu. Kdyby mi za starých nebo i relativně nedávných časů někdo řekl, že v obchodě zaplatím dejme tomu telefonem, vysmál bych se mu. Nejprve proto, že bych si ani nedokázal představit, jak jdu do samoobsluhy s přístrojem vytaženým ze zástrčky pevné linky, a ani později bych nevěděl, jak se dají z mobilního telefonu vydolovat peníze. Ale dnes už je i placené telefonem možné. A to aniž bychom ho předtím museli dát do zastavárny a získat tak za něj k nákupu určené finanční prostředky.
Ale ani to ještě není konec. Dnes už lze platit klidně i hodinkami, i prsteny, i speciálními známkami na klíčích.
Karetní společnosti a banky nám prostě nabízejí pořád něco nového. Chtějí zaujmout své klienty, chtějí přitáhnout pozornost a pochopitelně na tom i něco vydělat. A tak se dá platit už i nepředstavitelnými věcmi.
Ale každopádně se to neobejde bez nutnosti mít peníze. Ty jsou totiž nevyhnutelně za každou transakcí, ať už je tato provedena jakkoliv. A kdo si na sebe nevydělá, nese mobil do obchodu marně, a i kdyby tam točil svým prstenem jako kouzelník Rumburak nebo cinkal klíči, nic mu tam nedají.