Když má nějaký živočich hlad nebo jinou potřebu, pátrá, co by snědl nebo jak by onu jinou potřebu uspokojil. Strádá, dokud nenalezne to, co hledal. Pak je spokojen a nestará se, dokud nenastane další potřeba a další hledání řešení, jak ji ukojit. A u rostlin je to vlastně ještě jednodušší, tyto prostě využívají to, co je jim dáno jejich prostředím, a pokud to není k životu, zvadnou.
Ale to, co je typické pro zmíněné tvory a rostliny, není typické pro běžné lidi. Lidé už dávno zanevřeli na život v podobě neustálého boje o přežití a sázení na náhodu, jež může, ale také nemusí být šťastná.
Lidé preferují jistotu. Chtějí vědět, že kdykoliv bude potřeba, najdou a získají to a to tam a tam. Chtějí mít možnost získat to, co je jim zapotřebí, přesně v té chvíli, kdy ona potřeba vyvstane.
A lidem je v tomto v podstatě dost přáno. Protože se naučili vytvářet zásoby toho, co bývá potřeba, naučili se získávat to potřebné, kdykoliv se toho počne nedostávat. A na to naprosto logicky navázalo hledání a nalezení způsobu, jak si toto navzájem efektivně poskytovat, jak něco jiným dávat a něco od jiných naopak získávat.
A to vedlo ke vzniku peněz. Finančních prostředků, s jejichž pomocí je směna různých výrobků a služeb realizována, díky nimž se rozvinulo to, čemu říkáme trh.
Když tak něco potřebuje člověk, neběhá zmateně po okolí, dokud to někde nenalezne a neurve to pro sebe. My lidé pracujeme a tím získáváme finance, které vyměníme za to, co chceme mít.
Ovšem funguje to pochopitelně jedině za předpokladu, že máme dost peněz a že tyto mají takovou hodnotu, jakou mít mají. Ovšem zatímco je získání určitého množství peněz v našich rukou, jejich hodnotu jedinci neovlivní. Tu ovlivňují hlavně politici a vysocí bankéři. A proto si je vždy třeba připomínat, že bychom si tyto měli volit zodpovědně. Aby se do našeho čela nedostal někdo, kdo svými rozhodnutími nadělá z peněz bezcenné papírky použitelné snad leda jako tuhý toaletní papír.