Dalo by se pochopitelně tvrdit, že je každý z nás v dnešní době sám svého štěstí strůjce a nikdo tu není od toho, aby někoho jiného vodil za ručičku a řešil jeho problémy, do kterých se dotyčný dostal obvykle sám a z vlastní vůle. Dalo by se tedy říci, že kdo nadělal takové dluhy, že už je nyní není a ani nikdy nebude schopen splatit, má zkrátka smůlu, ale je to jenom jeho problém. Protože si zkrátka žil nad poměry, obvykle zřejmě i vytloukal onen pověstný klín klínem, tedy splácel půjčky pouze dalšími půjčkami, a tak ať si to nakonec i sám vyžere. Když si zničil život, ať si ho dožije v bídě.

Jenomže ono to tak jednoduché není. Stejně jako se nedá univerzálně tvrdit, že se všichni takto nezvládnutelně zadlužení lidé dostali do této šlamastyky výhradně sami a vědomě, se nedá ani tvrdit, že by si aspoň někteří z nich nezasloužili pomoc. Je to totiž nejenom jejich existence, oč tu jde. Jde tu do jisté míry i o nás ostatní, kteří s takovým člověkem žijeme a musíme žít.

Když má někdo naprosto nezvládnutelné finanční podmínky, když není a už nikdy nebude schopen splácet své nadělané dluhy a nepovede ani trochu normální civilizovaný život, protože na něj nebude mít prostředky ani další majetek, který by mu totiž byl zabaven k placení pohledávek, má to pochopitelně hodně zlé. Pokud má vyžít, zbývá mu už jenom pozice bezprizorního bezdomovce, ve které zůstane až do smrti, anebo v pro něj nejlepším případě pozice někoho, kdo se může živit jedině nějakou tou pokoutní prací načerno, aby se o jeho příjmech nikdy nikdo nedozvěděl a aby mu tyto tedy nebyly zabaveny. Čímž se takový člověk vyčleňuje ze společnosti a přichází o všechny sociální a podobné výhody moderního člověka.

A pro jeho okolí je to také problém. Jeho děti třeba nemohou počítat s výživným, a ostatním lidem je někdo takový nejspíše na obtíž tím, že když nelze získat legální zdroj obživy, páchají se zkrátka činy nelegální. Někdo takový někdy žebrá, někdy páchá trestnou činnost nebo je jinak obtěžující, protože nemá na výběr.

Pokud nevsadí na osobní bankrot. Při kterém má naději, že bude pár let trpět a splácet to, co se po něm žádá, a pak se mu třeba zbytek dluhu smaže. A z dotyčného se pak zase může stát normální člověk.