Když přijde řeč na peníze, obvykle jsme rádi, když jsme jedněmi z těch, kdo jich mají právě dostatek. Protože kdo má peníze, má skoro všechno, co si jenom usmyslí mít. Jenže pokud se na tuto problematiku zaměříme důkladněji, mnohdy zjistíme, že to s těmi penězi zase až tak jednoznačné není.
Vezměte si třeba československé koruny. Za dob našeho společného státu se Slováky jsme tu za ně mohli nakupovat, a byť leckdy nebylo kdeco k sehnání, nikdo tyto peníze neodmítal a každý byl rád, když je měl. Ovšem zase až tak dokonalá ona měna po většinu své existence nebyla, čehož důkazem byla třeba existence veksláků. Kdo u nás měl dost našich peněz, nejednou si je někde vyměnil raději za hodnotnější měny konvertibilní, za které se dalo i u nás sehnat kdeco včetně toho nesehnatelného. A jaký pak teprve byl náš zájem zbavit se těchto korun a nakoupit si za ně raději devizy ve chvíli, kdy se otevřely hranice, mohli jsme začít cestovat a tam na západ od našich hranic naše koruny nikdo nechtěl! Už tehdy nám bylo jasné, že nejsou peníze jako peníze.
Pak čas běžel, a zatímco zmizely československé peníze spolu s Československem v propadlišti dějin, začali jsme si vážit víc a víc měny naší, české. Protože jsme se rozvinuli a i za tuto už se dalo dobře nakupovat. A byť šlo o měnu slabou, stála za náš zájem.
A dnes? Dnes máme měnu, kterou bereme automaticky a máme ji vlastně v oblibě. Protože naše koruny fungují tak, jak mají, a navzdory inflaci mají svůj nesporný význam. A nejen že se můžeme radovat z toho, že si tu za naše peníze koupíme cokoliv, ale můžeme být rádi vlastně i proto, že naše koruna v některých případech zpevnila v poslední době a v některých dokonce zpevňuje setrvale. A co by za ni dali třeba Jihoafričani, jejichž jeden rand byl v roce 2001 za naši pětikorunu a pak klesal a klesal až na dnešní jednu korunu a šestnáct haléřů!
Prostě jsme na tom dobře. Prozatím. Protože jestli nás zase ovládnou populisté, kteří nám už měnu v posledních letech docela znehodnotili, můžeme čekat její propad. Po němž bychom mohli jednoho dne pro změnu závidět kdejaké jiné zemi, kde mají měnu jistější. Což nechceme, ale stát se to může. A snáze, než si dokážeme představit.