Tak prý u nás bylo loni podáno přes dvacet tisíc návrhů na insolvenci neboli na osobní bankrot. A naprosté většině z těchto žádostí bylo vyhověno. Čímž byl dosažen výsledek, jaký naše země nepamatuje od roku 2011, respektive 2013. A tento pokles by mohl být teoreticky dobrým znamením. Mohl by. To ale jedině v případě, kdy by byla jistota nebo aspoň naděje na to, že bude tento sestupný trend pokračovat, že bude i nadále pořád méně lidí neschopných vypořádat se se svou ekonomickou situací nějakým lepším způsobem, než takto drasticky.

Jenže ono to bohužel tak optimisticky nevypadá. Jak všichni víme, (nejen) kvůli válce na Ukrajině se u nás citelně zhoršila ekonomická situace, mnozí z nás zchudli nebo si aspoň finančně pohoršili, a to může vlastně znamenat jediné. Že se situace namísto dalšího zlepšování se spíše zhorší. A to možná i hodně razantně. V následujících letech tak lze spíše očekávat rostoucí množství insolvencí občanů i firem než jejich další ubývání. Každý, kdo je v současnosti v exekuci, se totiž může teoreticky dopracovat až k osobnímu bankrotu, a takových lidí je v našich řadách aktuálně kolem půl milionu. A zejména senioři, samoživitelky a jinak znevýhodnění lidé se z toho nemusí sami dostat.

Je to hodně velký počet lidí. A proto ministerstvo spravedlnosti navrhuje novelu insolvenčního zákona, podle které by mělo být možné absolvovat osobní bankrot rychleji. To aby se všichni lidé mohli tímto způsobem zbavit dluhů ne během pěti let jako doposud, ale už během tří let, jak je to dnes možné pouze u seniorů a lidí s druhým a třetím stupněm invalidity, a aby se tak tito vraceli dříve do normálního života. Jenomže zatímco třeba neziskové společnosti s tímto souhlasí, jsou tu logicky i odpůrci, kterým se docela pochopitelně nelíbí, že by tím poklesla částka, kterou takoví lidé v insolvenci stihnou splatit. Což by dělalo celkem přinejmenším stomiliardový pokles a jenom stát by na tom prodělal patnáct miliard. A hodně tvrdě by to dolehlo na obce a další občany, kteří se pak musí o takové nesplacené dluhy podělit.

Takže osobní bankroty na jedné straně pomáhají, ale na straně druhé jde i o zlo. A uvidíme, co převáží a co nás to bude stát.