Jak všichni víme, není nic neobvyklého na tom, když si někdy, v čase určitého nedostatku, půjčíme peníze. Někdy nechceme řešit momentální finanční těžkosti čekáním na dobu, kdy zase budeme dost peněz mít, někdy na další peníze s určitými vydáními dokonce ani čekat nemůžeme. A pak je rozumně vzatá půjčka dobrým pomocníkem.
Jenže ne každý si bere půjčky jenom tehdy, když to jinak nejde, a ne každý se také stará o to, aby si vzal výlučně takový produkt, se kterým se dokáže později i vypořádat, který zvládne nejen utratit, ale i splatit. Což se u půjček samozřejmě také musí.
A co se nás Čechů týká, vypadá to s námi poměrně bledě. Tři ze čtyř našinců už se někdy zadlužili, na čemž by ještě nemuselo být nic špatného, jenže každý desátý z nás se už aspoň někdy zadlužil i takzvaně rizikově. Tedy tak, že nebylo docela jisté, zda se podaří nabrané půjčky i splatit tak, jak se má.
Potěšující na tom vlastně vůbec nic není. Snad jedině to, že rizikově se zadlužujících lidí v loňském roce ubylo ve srovnání s rokem předchozím. Ale i tak by se mohlo podle indexu rizikového zadlužování České bankovní asociace dostat deset procent našinců do problémů. To znamená, že má právě tolik našich lidí od čtyř do devíti bodů zmíněného indexu, jež signalizují možné problémy.
A za co se takové body udělují? Třeba za ochotu hradit půjčky jinými půjčkami, respektive půjčkami řešit neschopnost platit předchozí půjčky, současné splácení tří a více půjček, braní si půjček při dlouhodobém nedostatku finančních prostředků daného jedince, půjčování si na běžnou spotřebu či zábavu nebo půjčování si u poskytovatelů půjček bez ověření si, zda mají tito licenci k poskytování úvěrů od České národní banky.
A tak si zatím můžeme relativně oddechnout aspoň při uvědomění si toho, že dluhy domácností sice citelně vzrostly, ale těch nesplácených náležitým způsobem zůstává relativně stejně, takže se podíl těch problémových půjček na jejich celkové výši snižuje. Což je v dnešní ekonomicky kritické době vlastně svým způsobem terno. Ale jen svým způsobem.