Když se poroučelo předchozí vládnoucí hnutí a jeho oranžový trpasličí partner s vládními posty, leckdo z nás obyčejných lidí to kvitoval s povděkem. Radost vyvolal takový výsledek voleb především u té rozumné části naší populace, která už se nemohla dívat na to, jak byl oněmi populistickými vládnoucími silami ruinován náš stát, jak zběsile narůstal deficit státního rozpočtu kvůli dluhům, jež se tehdejší politici neštítili dělat.

Radovali jsme se, že se dostala k moci pravicovější a změnu slibující alternativa, někdo, od koho se snad dalo očekávat, že přitvrdí, abychom jednoho dne nezjistili, že má náš stát dluhy a nic víc.

Jistě, bylo tu i mnoho těch, kdo si zvykli brát peníze od státu bez ohledu na to, odkud tyto pocházely a jak nám komplikovaly vyhlídky do budoucna, ale ti prostě ve volbách neprosadili svou. A začalo to vypadat poněkud nadějně.

Jenže dnes už se mě a jistě nejenom mě opět jímá nepříjemný pocit, že jsme si onou změnou nepolepšili. Jistě, objevily se i nové výzvy, které se rovněž podepisují na našich státních financích zjevně negativně, ale to nic nemění na skutečnosti, že není situace ani zdaleka taková, jakou by měla být.

První návrh státního rozpočtu připravený naší současnou a podle prvotních očekávání pravicovější vládou počítal se schodkem 295 miliard korun, tedy opět s dluhy, které nás zatěžují čím dál víc a které nás vedou do horoucích pekel. A už když tato cifra zazněla, se mluvilo o tom, že to bude zřejmě ještě horší a že deficit zřejmě překročí 300 miliard. To víte – válka na Ukrajině, humanitární a k tomu i energetická krize… To vše negativně ovlivní naše letošní státní finance.

V dubnu byl náš deficit nepatrně přes sto miliard, v květnu už 189,3 miliardy. A to není potěšující trend. A nebudeme mít důvod být optimističtí, ani když se letos nedosáhne tak tragického deficitu jako loni, kdy tento činil 419,7 miliardy korun. Ani to se nám jednou nebude splácet snadno.