Kdyby nám někdo před koncem devětaosmdesátého roku řekl, že budeme jednou nakupovat klidně i kdekoliv ve vyspělé cizině, asi bychom mu nevěřili. A kdyby nám tehdy někdo řekl, že si tam dokonce sice budeme moci kdykoliv lehce zajet, ale ani to nebudeme z pohodlnosti muset činit, protože si budeme moci objednat tamní zboží třeba i z domova a bude nám sem dopraveno, nevěřili bychom tuplem. Protože nám byl západní svět značně nedostupný, západních měn se nám nedostávalo a co se zásilkového obchodu týká, měli jsme zkušenosti leda tak s domácí nabídkou, odkud nám nejednou přišlo namísto poštou objednaného zboží jenom oznámení, že toto prostě zrovna není na skladě.
Ale přesto se stalo tehdejší nemožné realitou. Dnes už si může kdokoliv z nás nakoupit třeba i ve Velké Británii a v obýváku zároveň. Stačí přece připojit se na internet a vybrat si to, co chceme.
Ovšem právě u zboží koupeného ve Velké Británii můžeme mít někdy docela pech. Od lednového odchodu Spojeného království z Evropské unie se totiž to, co nakupujeme z Británie, začalo prodražovat, a to kvůli dodatečným poplatkům. Nově se tak musí k ceně zboží připočítat i proclení, které vyjde obvykle na několik stokorun, a u dražších věcí obvykle i clo.
Spolu s tím se pak musí počítat i s tím, že k nám zásilky kvůli vystoupení této země z Evropské unie putují obvykle o den až dva déle. Protože je pro nás Velká Británie a Severní Irsko už zase obyčejnou cizí zemí, stejnou jako dejme tomu Spojené státy či Čína, a platí pro ni stejná, neprivilegovaná pravidla.
Důsledkem je tedy to, že od počátku roku zásilkový obchod mezi Českou republikou a Velkou Británii znatelně poklesl. Prostě jsme se poněkud ‚přestali přátelit‘, jak už tomu u rozvodů, ty politické nevyjímaje, bývá. Protože nás hrdý Albion ‚zradil‘ a to se neodpouští. Aspoň tedy pokud jde o peníze.