Když má někdo dost peněz, má dost peněz. Když má někdo peněz málo, má jich málo. Když má někdo dluh, má dluh. A když někdo udělá ke svému dluhu další dluh, jenom svou situaci zhoršuje. A je jedno, že je další nový dluh menší, než se dotyčný domníval, že udělá. Mínus vždy bude mínusem. A čím víc dluh naroste, tím je to s ním složitější, bez ohledu na to, o kolik že narostl.
A tak sice máme vládu, která nám slíbila, že nás nebude na rozdíl od svých předchůdců ruinovat, ale přesto nás tato ruinuje. Protože loni sice nadělala menší dluhy než vláda, která jí předcházela, a dokonce udělala o 14,6 miliardy korun menší dluhy, než měla sama v plánu, ale i těch nižších 360,4 miliardy korun je sakra velké číslo. Zejména když vezmeme v potaz, že to není částka, kterou dlužíme, ale částka, o kterou se zvýšily naše předchozí a dosud také neuhrazené dluhy.
Schodek státního rozpočtu České republiky tak meziročně klesl o 59,3 miliardy. Ale nejásejte. Kromě toho, co už tu zaznělo, je totiž současně skutečností i to, že jde o třetí nejvyšší deficit v historii naší země.
A bude lépe? Jen tak ne. Protože má ministerstvo financí i pro příští rok údajně ambiciózní plán, že sníží deficit o přinejmenším sedmdesát miliard korun, jenže i to bude znamenat jen další růst našeho společného dluhu.
A tak i nadále dlužíme šílené peníze. A vláda má jenom chabé alibi. Může se vymlouvat, že musela dát lidem a firmám kvůli cenám energií a inflaci jednasedmdesát miliard korun a uprchlická krize v souvislosti s válkou na Ukrajině nás vyšla na dalších asi dvacet miliard, schází také pětačtyřicet miliard příjmů od Evropské unie, které dostaneme až v příštích letech, ale dluh je prostě dluh. K tomu přibylo ještě 27 miliard na mimořádné valorizace důchodů, 17,4 miliard korun stál úsporný tarif na elektřinu a plyn pro domácnosti a byly tu i další výdaje, které sice byly dobře míněné, ale… Ale bude nám i z nich ouvej, až dojde na splácení.