Pro mezinárodní obchod, a to jak ten velký, tak i ten malý, je zásadního významu, aby tu byla zajištěna rovnováha. Není rozhodně vhodné, aby tu byl jeden ve srovnání s tím druhým znevýhodněný. Protože je logické, že zatímco ten ekonomicky silnější by si pochvaloval, ten, který by na tom byl hůř, by to se svým obyvatelstvem odnášel.
Pro příklady nemusíme chodit zase až tak daleko. Vzpomeňme třeba i jenom naši situaci po sametové revoluci. Otevřely se hranice, a to oběma směry, a zatímco my jsme měli jenom nevalnou nekonvertibilní československou měnu, nepoměrně nehodnotnější než konvertibilní měny západní, a k tomu ještě víceméně socialistické mzdy, došlo k tomu, že tu pro nás bylo rázem dráž a dráž, zatímco lidé přijíždějící sem ze západu nakupovali jako diví za pro ně směšné ceny. A když tehdy vyjel našinec na západ, byl tam v podstatě za chudáka.
Podobná situace ale není ve světě dodnes minulostí. Jenom už se to (tolik) nedotýká našinců. V situaci podobné té naší tehdejší se dnes třeba ocitli Turci.
Turecko je dnes v ekonomické krizi, inflace tam přesáhla dvacetiprocentní hranici a jistě si dokážete domyslet, jak to dolehlo na místní obyvatelstvo. Vždyť i my si u nás stěžujeme na poměry, a to máme ve srovnání s nimi inflaci jen čtvrtinovou.
Ale ne všichni si z této situace v Turecku zoufají. Pochvalují si tam naopak cizinci, pro které ony ekonomické těžkosti znamenají výhodu. Za cizí peníze se tam totiž dá nakoupit daleko více a daleko levněji. Jako o závod tam jezdí nakupovat jak Řekové, tak i Bulhaři. Jezdí tam a skupují kdeco, stejně jako třeba kdysi Němci a Rakušané u nás. Protože se jim to díky oslabené turecké měně nesporně vyplatí.
Ve srovnání se začátkem roku 2021 se prostě turecká měna propadla vůči americkému dolaru o čtyřicet procent. A dokud se nenastolí finanční rovnováha, budou Turci se svými lirami jenom ‚chudými příbuznými‘. I ve své vlastní zemi.