Každá měna na světě má svoji určitou hodnotu. A není na tom nic udivujícího, protože od toho tu měny jsou, aby určitou hodnotu vyjadřovaly, nebýt toho, neměly by peníze vlastně žádný smysl.

Ovšem víte vy, jakou hodnotu má třeba měna Evropské unie, Spojených států, Velké Británie, Maďarska, Švýcarska, Malajsie, Vietnamu, Číny a dalších jednotlivých zemí? Nebýt kurzovních lístků bank a směnáren byste to určitě nevěděli.

Kdybychom totiž posuzovali hodnotu cizích měn jako jednotlivci, pak by pro nás byla většina z nich bezcenných. Občas nějakou cizí měnu potřebujeme, když cestujeme za hranice, ale jinak nám tyto cizí peníze nejsou zapotřebí, a proto by pro nás byl jejich smysl nulový. Ale nikdo z nás tu není sám, a jiní našinci pak potřebují měny, jež jsou dalším třeba zbytečné. A je tak třeba určit, jakou mají cizí peníze jako celek hodnotu ve srovnání s naší měnou.

To by mělo co nejlépe odrážet realitu trhu. Tedy lze oprávněně tvrdit, že by měly být vzájemné kurzy měn takové, aby se měny mezi státy průběžně směňovaly, aby se v žádné zemi nehromadila měna státu jiného, jež by se tu nedala zužitkovat, zatímco by tatáž na jiném trhu chyběla.

A taková hodnota pak není neměnná. Někdy je potřeba více určité měny získávat, jindy se jí je záhodno více zbavovat, a proto měny někdy zpevňují a jindy oslabují.

A jak si vede naše koruna?

Stejně jako u všech jiných měn je i tato někdy výše a někdy níže, někdy za ni dostaneme jiných peněz víc a jindy zase míň. Kvůli koronaviru tato sice zprvu znatelně oslabila, ale od října loňského roku tato zase prozatím pozvolna posiluje a pomalu se tak přibližuje hodnotě, již měla před vypuknutím pandemie. Což může pokračovat i nadále, ale také nemusí. Protože hodnota peněz závisí i na jejich důvěryhodnosti a na vývoji ve společnosti a ekonomice. A kdo ví, co nám přinesou v těchto otázkách dny příští, že?