Pokud někdo (jedinec, rodina, ale klidně i firma) potřebuje poradit či pomoci se svým hospodařením s penězi, s vytvářením majetku nebo investováním, může vsadit na pomoc od některého z finančních poradců. Ti jsou tu právě od toho, aby poskytovali pomoc tohoto typu, tito mají za úkol doporučovat či naopak odrazovat od různých rozhodnutí.
Takoví finanční poradci bývají placeni někdy přímo tím, komu pomáhají, jindy ale i formou provize od některé finanční instituce, případně kombinovaně.
Finanční poradci nabízejí své služby, pokud někdo potřebuje vyřešit dejme tomu spoření, hypotéku, půjčku, zdravotní, životní, důchodové, majetkové či jiné pojištění a podobně. A tato spolupráce není zpravidla krátkodobou záležitostí, finanční poradci bývají klientem najímáni spíše ke dlouhodobé spolupráci.
Těch, kdo se u nás věnují finančnímu poradenství, je značné množství. Je jich tolik, že by se pomalu dalo mluvit o potřebě založit institut poradců zabývajících se výběrem a (ne)doporučováním finančních poradců. A to proto, že byť má takový poradce pracovat výhradně v zájmu svého klienta, je skutečně otázkou, zda se tak děje. Protože hájí zájmy svého klienta třeba ten z poradců, jenž je zaměstnancem nějakého finančního ústavu, třeba banky? Hájí zájmy svého klienta ten, kdo získává provizi za zprostředkování určitého finančního produktu, jež může být u různých nabídek i velice různorodá? Možná ano, možná ne.
Nejlépe v tomto ohledu vypadají ti z poradců, kteří jsou placeni přímo svými klienty. Jenže ani zde není jistota, že neberou kromě těchto plateb i další peníze bokem, že? Kdo ví, zda se jedná v případě toho kterého finančního poradce o znalce finančních produktů nebo pouze o zdatného manipulátora, který dokáže zákazníka přesvědčit ke vsazení na určitý konkrétní produkt, který nemusí být ani zdaleka tak výhodný, jak ho poradce sám prezentuje?
A proto může přijít finanční poradce vhod. Ale ani při jeho využívání by neměl člověk přestat sám myslet.