Je logické, že peníze nemají samy o sobě takřka žádnou hodnotu, ale jsou pouze vyjádřením této. A aby tomu tak vždy bylo, je potřeba, aby se dalo na takové peníze spolehnout. Aby nebyly bankovky jenom pouhými kousky papíru srovnatelnými s papírem toaletním, a mince aby nebyly pouhými kovovými kolečky.

Z toho důvodu se potírají všechny pokusy o padělání či pozměňování takových legálních platidel stejně jako případně pokusy uvést takové napodobeniny do oběhu. A to ať už se jedná o měnu, jež je v tom kterém státě domácí, nebo o měny zemí jiných.

Kdokoliv tak neoprávněně zhotoví nějakou napodobeninu zákonných platidel, jež by mohla být za určitých podmínek uvedena do oběhu, musí počítat s trestem. A to bez ohledu na to, jakého stupně dokonalosti taková imitace dosáhla, zda je od pravých peněz skoro k nerozeznání nebo jde o něco, co se odlišuje už na první pohled.

O tom, kdo a za jakých podmínek smí napodobeniny platidel zhotovovat a za určitých podmínek používat, rozhoduje bezvýhradně pouze Česká národní banka, jež tímto garantuje, že nebudou podobné atrapy zneužity. Bez souhlasu ČNB je pak možné reprodukovat bankovky pouze v podobě jednostranných černobílých reprodukcí, které mají maximálně poloviční či minimálně o polovinu větší délku než originály, respektive barevné napodobeniny, které mají nanejvýš třetinu nebo přinejmenším dvojnásobek velikosti délky platné bankovky nebo je reprodukována nanejvýš polovina obrazce bankovky, a to tak, aby tu nebylo možné z jednotlivých částí poskládat bankovku celou. Anebo lze bankovku reprodukovat i v případě, že její delší a kratší strana svírají úhel, který se liší od pravého úhlu aspoň o dvacet procent, nebo v podobě předmětů, které jsou vyrobeny z materiálů nezaměnitelných s materiály používanými na výrobu skutečných bankovek.

Skutečné peníze pak nesmí být ani pozměňovány, tedy nesmí být měněna jejich nominální hodnota.

A nikdo si nesmí takové nezákonné peníze ani obstarávat, přechovávat je nebo se je pokoušet úmyslně udat jako pravé.