Možná podobné lidi neznáte, ale to neznamená, že v našich řadách neexistují. Existují. A není jich právě málo. Mám na mysli dlužníky, kteří tak dlouho nezvládali své finance, až se nakonec dostali do situace, jež už je definitivně nezvládnutelnou.
Možná si myslíte, že si dokážete představit, jak jenom mizerně se někdo takový musí cítit. Jenže je faktem, že kdo to nikdy nezažil, ten to nikdy v plném rozsahu chápat nemůže. Protože takový člověk je v podstatě odepsaný, ten aby trávil svůj život na neustálém útěku před věřiteli, a to navíc bez koruny v kapse, kterou by mu při jejím odhalení zabavili coby pohledávku. Takže někoho takového dokáže pochopit snad jen jedině podobným stylem žijící divá zvěř.
Ale i takto beznadějně ztracení lidé často touží po normálním životě. Ani ti nejsou nadšení ze situace, v níž se ocitli. Jenže nejsou schopni najít jakékoliv řešení. Snad jedině kdyby se jim podařilo vyloupit banku nebo vyhrát nějaký velký jackpot…
Ale tak daleko by to zajít nemělo. A ani to tak daleko zajít nemusí. Protože existuje i osobní bankrot.
Jistě, ani ten není řešením pro každého, i ten má svá hodně přísná a striktně daná pravidla. Ale aspoň někomu může vytrhnout trn z paty. Bolestivě, ale s dobrým koncem.
Když někdo dluží aspoň dvěma věřitelům a je v jasně definované prodlevě se splatností aspoň dvou takových dluhů, může zkusit štěstí s oddlužením. Jistě, bude ho to stát tři nebo pět let, po dobu kterých bude muset po aspoň 2300 korunách měsíčně splatit aspoň danou část svého zadlužení, ale tento pomyslný tunel má na svém konci světýlko naděje. Naděje na to, že bude i takto zdánlivě ztracený člověk jednoho dne zase normálně žít.
A proto by měli podobní lidé hlavně vědět, že tu ta možnost je. Protože nevědomost sice hříchu nečiní, ale dluhy neplatí. Jistě, není to řešení pro ty, kdo nejsou schopni ani minimálního dostačujícího splácení, ale každý zachráněný člověk tu má smysl. Nejen kvůli němu samotnému.