Pokud máte úspory nebo si aspoň vyděláváte nějaké peníze, určitě vás tu více a tu méně deptá vývoj situace na našem trhu v posledních měsících. A protože má něco společného s penězi každý z nás, jde v případě inflace o velice ožehavé a nepříjemné téma. Protože ta ovlivňuje všechny peníze, zbavuje je postupně části jejich hodnoty, a to nemůže nikdo soudně uvažující jenom tak akceptovat.

Ale co se dá proti inflaci dělat? Jak se proti ní co nejefektivněji bránit? Na to existuje více možných odpovědí. Jež jsou ale pochopitelně i samy vždy určitou sázkou do loterie. A zatímco někdy zafunguje jedno řešení, jindy je lepší jiná alternativa. A důležité je i to, aby se našlo optimální řešení v pro ně nejpříhodnějším okamžiku.

Mnozí lidé tak opouštějí tradiční spoření a dávají přednost investování do drahých kovů, tradičně zejména do zlata. Toto má totiž magický půvab a leckdo mu tak důvěřuje. Jenže aby se takové investování vyplatilo, je třeba vystihnout ten pravý okamžik. Kdo totiž nakoupí zlato v dobách, kdy jeho cena na trhu klesá, a prodává tehdy, když toto zdraží, je na tom dobře. Ale kdo učiní opačně, ten na tom logicky prodělá, nedostane ani tolik peněz, kolik do něj vložil, o jejich znehodnocení v mezidobí pak ani nemluvě. Měsíc co měsíc tak našinci nakoupí metrické centy zlata. A někdy se to i vyplatí.

Jiní pak třeba doposud investují i do do nedávna atraktivního stavebního spoření. Jenže to už je dnes přece jenom na ústupu. Od prvního čtvrtletí roku 2020, kdy zájem o toto vyvrcholil, je totiž toto vzhledem k výši inflace v podstatě nepříliš zajímavé.

Někdo preferuje i investice do nemovitostí, jež stavební spoření do jisté míry nahrazují. Jenže kolik je mezi námi těch, kteří mohou nakupovat ze spekulativních důvodů nemovitosti, že? Při jejich cenách málo.

Kdekdo také sází na spořicí konto, ovšem to je spíše vlivem konzervativního přístupu mnoha našinců než něčím, na čem by se vydělalo. I zde se na penězích významně podepisuje inflace, ovšem takové vklady jsou pojištěné, a to jim pro změnu nahrává.

Každý prostě šetří tak, jak chce a umí. Protože je to relativně rozumné bez ohledu na to, kolik člověku nakonec zbude.