Představte si, že by se dejme tomu v naší zemi na řekněme dva týdny zcela zastavil život. Že by se tu vše změnilo podobně jako v pohádce ve chvíli, kdy se šípková Růženka píchla do prstu a všechno rázem jako by usnulo.
Představte si, že by tu namísto odvážného osvoboditele oné spící krásky zůstali aktivními jenom zdravotníci, policisté a zaměstnanci pár dalších nejnezbytnějších oborů, jichž je třeba k životu, jako jsou dejme tomu energetici.
Představte si, že by najednou, v témže okamžiku, všichni někam zalezli. Nikdo by nevycházel po uvedenou dobu ze svého příbytku, nikdo by nepotkal nikoho kromě svých spolubydlících, nikdo by nikam necestoval, protože by se zastavila veřejná doprava a také by venku nebylo nikde co dělat.
Že k tomu nemůže dojít? Že to nelze dopustit, a sice proto, že by to jednak neakceptovala veřejnost a jednak by to bylo strašně drahé?
Ano, je pravda, že by našinci skřípěli zuby a že by se to na ekonomice této země hodně neblaze podepsalo. Že by tu byl katastrofální prakticky totální výpadek příjmů z daní, že by si na sebe nikdo – komě části obyvatel na home office – nevydělal ani korunu. Že by se to neblaze odrazilo na lecčem.
Ale…
Nemohu se zbavit dojmu, že když už k tomu nedošlo loni zjara, nebylo by to od věci ani dnes. Dnes už by to sice bolelo o poznání více než tenkrát, ale…
Kdybychom po uvedenou dobu nevystrčili nos ze dveří, s výjimkou nezbytných policistů a energetiků jsoucích pod stoprocentní kontrolou ze strany zdravotníků, a s výjimkou zdravotníků, kteří by dojížděli domů za případnými pacienty nebo je bezprostředně odváželi z domovů do nemocnic, byl by s koronavirem amen. Venku by bez lidí nepřežil a v izolaci by se ukázalo, kdo je nakažen a potřebuje léčbu. A po takové karanténě by tak mohli vyjít všichni ven a zase naprosto normálně žít.
Leckdo určitě namítne, že to nejde. Bylo by to pro naši ekonomiku ohromnou pohromou. A taky by tomu tak bylo.
Ale určitě by nám to ekonomicky ani jinak neuškodilo tolik jako už skoro rok trvající stav věcí, ono zoufalé příštipkaření. Kvůli kterému už jsme přišli o neskutečné a ještě daleko větší jmění, leccos se ocitlo na pokraji bankrotu a efekt to přitom nepřineslo žádný.