Nejrůznější obchodníci se sice přímo předbíhají v tom, který nám dokáže nabídnout větší a údajně i výhodnější slevy, ekonomická data jsou ale naprosto odlišná a jsme tak nuceni vydávat stále více peněz. Pochopitelně za předpokladu, že je máme. Dochází k nejednou i vysloveně citelnému zdražení pomalu všeho, na co se jenom podíváme. A ani u elektřiny prý tomu nebude v budoucnu jinak.
Co za tím bude v dohledné době stát? V první řadě zvyšující se cena emisních povolenek, jež vydává Evropské unie. Jejich cena totiž pokořila historický rekord a dosáhla sedmapadesáti eur za ekvivalent tuny oxidu uhličitého vypuštěného do ovzduší. Jenom v průběhu letošního roku už podražily eurounijní emisní povolenky o víc než padesát procent a ani před okamžikem zmíněná cena prý ještě není ani zdaleka konečná a vystoupá do konce letošního roku až na řádově 110 eur.
Byť se nám totiž doma z elektřiny nekouří, a kouří-li se, není to normální a musí se tomu zamezit, je výroba elektřiny stále ještě dost neekologickou záležitostí. A nám přece jde o přírodu, že?
Evropská komise chce učinit ekonomiku takzvaně zelenější, a proto se zdražují i právě emisní povolenky, jež si musí platit znečišťovatelé, k nimž patří třeba i tepelné elektrárny. A čím dražší jsou tyto povolenky, tím dražší je i silová elektřina, tedy elektřina prodávaná velkoobchodně. A na té jsou pak závislé i ceny pro domácnosti, pro maloodběratele.
Ovšem ceny emisních povolenek nejsou to jediné, co nám elektřinu zdraží. Do cen se promítá třeba i uzavírání dalších německých uhelných a jaderných elektráren, což nás nemůže neovlivnit, protože je Česká republika ve skutečnosti v podstatě součástí německé energetické soustavy. A čím dráž je u našich západních sousedů, tím musí být dráž i u nás.
A tak se u nás na počátku roku obvykle platilo kolem patnácti stovek za megawatthodinu, zatímco už nyní je to často přes dva tisíce. A protože budou Němci zavírat elektrárny i nadále, bude i trend zdražování trvat. A potěšit nás může leda to, že se nám bude potmě trochu lépe dýchat.